Jdi na obsah Jdi na menu
 


Adršpach 13.9.09

 

 

   Adršpach? Jóóóó, to byla akce s velkým A. Byla to akce, která asi navždycky zůstane tou, na kterou se bude nejvíc a nejčastěji vzpomínat. Má to jeden prostý důvod – bylo to naše první setkání. První setkání s člověkem je okamžik, kdy si ostatní udělají názory a obrázky, které pak v průběhu času mění už pouze z části. 13. 9. 09 v 10:00 jsme měli srazík u Babetky v Infocentru. Už někdy kolem 8 ráno dorazil P.e.t.r.1974 a čekali s babetkou a její malou babetkou, dcerou Nikolkou na ostatní. Přesně v 10 dorazila Stredova.lenička s přítelem Oldou a s pejskem Daisynkou.

   Napjatě jsme čekali na plné auto tlemících se lidiček – Trumpetka40, Alesak76,Zzuzka612 a pilinaak. Takže největší šoky nás teprve čekali. Kdy jsme jim asi po 20 minutách spoždění volali kde jsou, tak nám to vlastně ani neřekli, v telefonu byl slyšet pouze šílenej řev smíchu. Byla to prča, najednou se tlemilo i celý Íčko u Babetky. Bylo jasný že tohle bude stát za to . No a pak najednou dorazili – tlemící se, naprosto úžasný lidičky během chvilky bylo jasný, že my si padneme do oka všichni a že to bude super. Když jsme se ptali kde se zdrželi tak padali luxusní hlášky typu, že Věruška stála 5 minut na zelenou a my jsme se všichni tlemili od začátku až do konce. Chvíli jsme se zdrželi s Babetkou. Byla v pracovním procesu, takže s námi nemohla vyrazit do skal, tak jsme si u ní dali všichni kafíčko. Společně jsme napsali pohledy Morimu a Martině – jelikož se nikomu pravděpodobně nechtěla olizovat známka, tak pilinaak ji raději rádoby omylem hodil do kafe ☺ ☺ ☺. Asi jsme si všichni říkali o ostatních, že nejsou normální, protože my jsme se tam fakt sešli parta BLÁZNŮ, ale to na tom bylo to super.

   Vyrazili jsme do skal, kochali se přírodními krásami a vzájemně se poznávali. Ono to vlastně během chvilky vypadalo, že se známe celý život, což na tom bylo úžasný. Skalami jsme se kochali asi do 14 hodin a zažili spouty legrace, smíchu a objevili nové přátelé. Na žádné velké vyhlídky jsme nelezli, protože tam vedly strmé schůdky a naše maskotka Daisynka by si zlámala packy a tak jsme zůstali všichni pohromadě a vybírali si cesty vhodné pro všechny. Velkou srandu jsme si užili na lodičce. Lenička s Oldou a Daisynkou s námi bohužel nešli, protože Daisy by se bála a tak na nás čekali opodál a fotili nás. Tůra nás docela unavila a taky nám všem vyhládlo, tak asi kolem 14 hodiny jsme zakotvili u občerstvení a dali něco do bříška.

   Babetce jsme koupili za vstup do skal společný dárek – Bonsai. Kolem 15:30 odjel p.e.t.r1974 domů a o něco později odjela Lenička s Oldou a Daisynkou, přičemž jsme se domluvili na malém pokračování ve Svobodě u Leničky, kterého se zůčastnila Lenička, Trumpetka, Alešek a Vládík. Protáhli jsme to asi do 9, zvládli jsme pár pivek a výbornou pizzu. Potom se všichni rozjeli domů. Vlastně mi bylo i docela smutno a možná jsem nebyla jediná. Poznali jsme nové přátelé, nové tváře, nové lidičky, nové spřízněné duše a bylo to fajn. Možná se nehodí psát ve všeobecném článku vlastní názor, ale neodpustím si to: Bylo to super, byla to sranda a bylo to fajn. Poznala jsem nový kamarády – opravdový, vtipný, suprový, usměvavý, upřímný, spolehlivý a bez přetvářek, o které se jen tak nepřichází. Odvezla jsem si z toho 100% skvělý zážitek a věřím, že nejen já.

THANK’S YOU FRIENDS.

Text: Stredova.Lenicka

Foto: Stredova.Lenicka, Pilinaak, P.e.t.r.1974