Cukrárna RozMach 21.9.09
Naše druhá společná akce byla v Trutnově, v cukrárně Rozmach. Fakt, že cukrárna se uskutečnila již za pouhé 2 týdny po Adru pouze svědčil o tom, že nám spolu bylo fajn a chtěli jsme se vidět zase co nejdřív. Akce byla opět super, přesto že to nebylo v přírodě a nemělo to tak úžasnou atmosféru jako měl Adr, tak jsme si to všichni užili. Minulý týden jsme ťapali po skalách tak dneska jsme si všichni s chutí a pořádně osladili život nejrůznějšími dobrotami. Účast byla opět velice dobrá. Přijela Trumpetka40 s manželem, Babetka.adr opět s malou babetkou Niky, Alesak76, Zzuzka612, p.e.t.r1974, pilinaak a Lenička s Oldou a malou neteří Jituškou. V cukrošce jsme měli dopředu rezervaci, takže to bylo super. V adru jsme se sešli abychom se vzájemně poznali, tady jsme se sešli – řekněme jen tak, protože jsme se chtěli vidět, ono na jednu stránku – takový ty srazy jen tak, jsou prostě nejlepší. Byli jsme rádi že jsme se zase v takovém počtu sešli a bylo nám opět super. Tlemili jsme se přes celou cukrárnu nad hláškami Aleška, Věrušky i ostatních. Ale Alda to je prostě bavič číslo jedna. Hrozně jsme se natlemili nad tím, že Vládík si celou dobu myslel když se mluvilo o cukrárně, že se jede do cukrošky do Jánek a tak jsme si tak z toho dělali legru, že se divíme že vůbec dorazil správně do toho Trutnova a nesedí teďka nad zákuskem v Jánkách ☺, no prostě prča. Nikdo si neodpustil možnost si do toho druhého rejpnout, ale nikomu to nikdy nevadilo. Tady ty lidičky si dovedli dělat srandu i sami ze sebe, což taky každý neumí. V cukráně jsme byli tak trošku jako růže v trní, nebo spíš bych řekla trny v růži – ha ha ☺. Maminkám s dětmi najednou klidné povídání u kavíčky rušil náš bláznivý smích, který ne a ne přestat. Sama si vzpomínám, že mě šíleně bolel žaludek, že to tlemení fakt stálo za to a i na fotkách jsme všichni nějaký rudý ☺. No byl to luxus, hodovali jsme si v kafíčkách, zákuscích, dortíkách, pohárech, čokoládách a jiných dobrotách. Chvilkami jsme říkali, jestli jsme zvolili správně lokál, protože jak jsme se tam šíleně tlemili přes celou cukrárnu, tak ostatní lidé občas házeli trošku nechápavé pohledy, co to je za Blázny – ale však ne nadarmo se říká Blázni se radujou. Vůbec se nám od sebe nechtělo, takže jsme zůstali až jako poslední. Ještě jsme povídali venku a pak přišlo na řadu loučení, který snad nikdo z nás nemá rád, navíc my jsme neměli důvod se loučit, tak jsme ho raději zkrátili. Bylo to pohodový kafíčko, pohodový odpoledne a sraz s pohodovejma lidičkama jen tak pro radost. Text: Stredova.Lenicka Foto: Stredova.Lenicka, Pilinaak
